Řízení vozidla na českých silnicích je podloženo jasnými pravidly. Chcete-li se vyhnout pokutám a problémům, je nezbytné porozumět rozdílům mezi zastavením a stáním. Zastavení je dočasné uvědomění vozidla na nezbytně nutnou dobu pro nastoupení/vystoupení cestujících, naložení/vyložení nákladu. Stání naopak trvá delší dobu, přesahující nezbytné pro zastavení. Zastavení vozidla může být v některých situacích i neúmyslné, například v případě poruchy vozidla nebo zhoršených povětrnostních podmínek. Je klíčové pochopit, kdy a kde je zastavení či stání povoleno a kde je naopak zakázáno.
Zastavení a stání je obecně povoleno vpravo ve směru jízdy co nejblíže k okraji pozemní komunikace. Na jednosměrných komunikacích je povoleno i vlevo, v jedné řadě a rovnoběžně s okrajem pozemní komunikace, pokud to neohrozí plynulost provozu. V obci je možné zastavit i kolmo nebo šikmo k okraji, ale vždy tak, aby zůstal alespoň jeden volný jízdní pruh o šířce minimálně 3 metry pro každý směr jízdy.
Značení zákazu stání nebo zastavení: Zákaz je vyznačen speciálními dopravními značkami (číslo B 29). Značky mohou specifikovat i časovou omezenost zákazu. Důležité je i dodržování vodorovného značení (přerušovaná/nepřerušovaná žlutá čára). Na přerušované žluté čáře můžete zastavit, ale nesmíte stát, na nepřerušované nesmíte zastavit ani stát.
Porušení zákazu stání nebo zastavení může vést k pokutě nebo k odtažení vozidla. Odůvodnění porušení může být například nutnost vyjetí z řady nebo situace, která vznikla mimo vůli řidiče (např. porucha auta, krajní nouze).
Pro bezproblémovou jízdu je nezbytné:
Správné parkování není jen o dodržování pravidel, ale i o ohleduplnosti a vnímavosti k ostatním. Také zvažte, že v moderní době je čím dál těžší najít volné parkovací místo, ať už v centru města, nebo v menších vesnicích.