Co je to román

Od Říma k Románu: Cesta Slova, Které Změnilo Literární Svět

Představte si starověký Řím. Město, které dalo jméno nejen mocné říši, ale i několika zásadním pojmům v literatuře. Že by se slovo "román" zrodilo právě zde, ve městě na řece Tiber? A co teprve "romance", "romaneto" či "romantismus"? Ano, všechny tyto výrazy mají společného jmenovatele: Roma, tedy Řím. Vydejme se na fascinující výpravu do historie jazyka a literatury, abychom odhalili, jak spolu souvisí římské dědictví a naše oblíbené knižní žánry.

Cesta za pochopením, co skutečně tvoří román, novely nebo povídky, bývá pro mnohé z nás plná otazníků, přestože se s těmito termíny setkáváme už od školních lavic. Dokážeme sice díla škatulkovat, ale věděli byste, jak je přesně definovat? Pojďme se ponořit do světa literatury a jednou provždy si udělat jasno. Možná budete překvapeni, jak bohatý je příběh těchto slov.

Historické kořeny: Jak se "román" dostal k nám?

Z římských ulic na stránky knih: "Lingua Romana" a zrození "romanz"

Pojmenování "Roma" pro Řím, italsky Roma, je obestřeno tajemstvím, ale předpokládá se, že pochází z nejstaršího jména řeky Tibery, Rumon či Ruma. Z tohoto jména pak vzniklo latinské adjektivum romanicus, tedy římský. Když se v raném středověku začaly z klasické latiny vyvíjet nové, lidové jazyky - například provensálština, francouzština, italština, španělština - začalo se jim říkat lingua romana, čili románské jazyky. Latina totiž tehdy sloužila jako nadnárodní jazyk vzdělanosti a vyšších vrstev.

Ale i v těchto "lidových", románských jazycích se záhy začalo umělecky tvořit. Vznikala například veršovaná vyprávění o udatných činech rytířů, plná dobrodružství a heroismu. Takovým dílům se ve starofrancouzštině říkalo romanz. Je důležité si uvědomit, že v té době slovo romanz neznamenalo nic jiného, než že jde o dílo psané v národním, románském jazyce - nikoli v latině.

Rytířské příběhy a zrod "románu" jako prozaického kolosu

Právě ze starofrancouzského romanz se vyvinulo francouzské roman a německé Roman. A z němčiny si pak čeština vypůjčila pojmenování pro velký prozaický epický útvar: román. Tento žánr se vyvinul mimo jiné právě z oněch veršovaných rytířských vyprávění. Je fascinující, jak se původně označení jazyka stalo názvem pro jeden z nejvýznamnějších literárních forem.

Román je dnes definován jako rozsáhlý epický literární žánr, který se řadí mezi fikci. Ve své moderní podobě je téměř vždy prozaický, jen zřídkakdy veršovaný. Je to nesmírně mnohotvárný žánr, schopný pojmout bohatý děj, který se často rozprostírá přes delší časový úsek. Zobrazuje různá prostředí, obsahuje četné epizody a klíčové je pro něj zobrazení vývoje postav. Dějová linie může být komplexní, často rozdělená do více větví, přičemž každá sleduje osudy jiné postavy.

Román je literární žánr, který nám umožňuje ponořit se do hloubky lidských osudů, společenských proměn a fantastických světů s nevídanou podrobností.

Další příbuzní: Romance, Romaneto a Romantismus

Slovo Roma se však nezapsalo jen do pojmu román. Máme tu i další příbuzné, které v sobě nesou odkaz na své vzdálené kořeny.

Romance: Melodie lásky a optimistických příběhů

Výraz romance vznikl podobným způsobem jako román. Dnes jím označujeme menší lyricko-epickou báseň, která má často milostnou tematiku a vyznívá optimisticky. V jejím názvu se stále zrcadlí původní význam - dílo psané v románském jazyce.

Romaneto: Unikátní český literární drahokam

Pojďme se podívat na pojem, který je specifický pro českou literaturu: romaneto. Toto slovo je současně italské i české a označuje žánr, který stvořil spisovatel Jakub Arbes. Termín "romaneto" vymyslel Jan Neruda někdy kolem roku 1873. Když se Neruda stal šéfredaktorem časopisu Lumír, hledal pro první číslo něco mimořádného. Arbesova próza "Svatý Xaverius" se ukázala být ideální. Neruda po přečtení usoudil, že Arbesovo dílo je pozoruhodné nejen dějem, ale i jako nový, dosud nezaškatulkovaný žánr - něco mezi románem a novelou. Obchodní duch v něm viděl příležitost k novému pojmenování.

Po několika dnech přemýšlení prý Neruda přišel s výrazem romaneto, což je italská zdrobnělina slova román, doslova tedy "románek" nebo "malý román". Tato mistrná marketingová strategie pomohla uvést nový žánr na scénu.

Romantismus: Když se staré stalo novým uměním

Posledním z našich "římských" příbuzných je romantismus, název vlivného uměleckého proudu, který se rozšířil koncem 18. a v první polovině 19. století. I slovo romantismus pochází ze jména Roma, ale tentokrát jde o vztah "dědečka a vnuka", neboť romantismus je odvozen od slova román - avšak ne od jeho dnešního významu, nýbrž od toho původního. Jelikož "romány" byly původně veršovaná vyprávění o rytířských dobrodružstvích, slovo "romantický" se po staletí používalo pro označení něčeho, co je podobné jako ve starých románech - tedy něco nevšedního, neobyčejného, fantastického, dobrodružného, plného silných citů.

Z tohoto původně možná lidového a trochu ironického přirovnání se pak vyvinul oficiální název celého uměleckého směru. Německý spisovatel Ludwig Tieck vydal roku 1799 knihu Romantische Dichtungen (Romantické básně), která dala jméno nejen uměleckému směru romantismu, ale i obecnému pojmu romantika - tedy tomu, co v sobě nese prvky nevšednosti, neobyčejnosti, fantazie, dobrodružství a silného citového působení. Přesně takové prvky, jaké charakterizovaly staré rytířské "romány".

Román versus Novela a Povídka: Jak se vyznat v literárních žánrech?

Nyní, když známe etymologické kořeny, pojďme se podívat na praktické rozlišení mezi nejčastěji zaměňovanými prozaickými žánry: románem, novelou a povídkou.

Román: Král epického vyprávění

Jak už bylo řečeno, román je rozsáhlý epický žánr. Jeho kořeny sahají až k antickým eposům. Klíčové rysy románu jsou:

Příklady: Don Quijote, Vojna a mír, Osudy dobrého vojáka Švejka.

Existuje nepřeberné množství typů románů, například historický, psychologický, utopický, autobiografický, dobrodružný, detektivní, sci-fi, fantasy a mnohé další. Každý typ má svá specifika, ale všechny sdílí základní charakteristiku románu jako žánru.

Novela: Dramatická zkratka s pointou

Novela se jako žánr vyvinula z povídky a je typická pro italskou renesanční literaturu (např. Boccacciův Dekameron). Má jasné a zřetelné rysy:

Mnoho moderních povídek má rysy novely, a proto se jako novely často označují i rozsáhlejší díla, která splňují výše uvedené kompoziční charakteristiky.

Povídka: Momentka ze života v pár odstavcích

Povídka je nejkratší z těchto tří prozaických žánrů. Její kořeny sahají až do antiky a středověké zábavné prózy. Její hlavní rozvoj souvisí s renesancí, romantismem a realismem.

Příklady: Malostranské povídky Jana Nerudy (přestože některé z nich mají blízko k novele). Povídky mohou být dále kategorizovány (např. detektivní povídka, hororová povídka atd.).

Přehledné srovnání:

Pokud stále tápete v rozlišení novely od povídky, nezoufejte. Hranice mezi nimi je často velice tenká a neostrá. Konečné označení díla jako novely či povídky často určuje sám autor, a i literární teoretici se někdy přou.

Proč je důležité znát literární žánry?

Znalost literárních žánrů nám pomáhá nejen lépe porozumět struktuře a záměru autora, ale také lépe vyhledávat a vybírat knihy, které odpovídají našim preferencím. Když víme, co od románu, novely nebo povídky očekávat, můžeme se do čtení ponořit s větším potěšením a hlubším porozuměním. Je to jako mít mapu pro orientaci v rozsáhlém světě literatury.

Závěr: Nekonečná cesta románu

Od tajemných římských ulic, přes rytířské příběhy psané v "lidových" jazycích, až po složité psychologické romány dneška - slovo "román" a jeho příbuzní urazili dlouhou a fascinující cestu. Nejsou to jen prázdné literární škatulky, ale živá svědectví o vývoji jazyka, kultury a lidského vyprávění. Ať už si vyberete obsáhlý román, napínavou novelu, nebo krátkou povídku, pamatujte, že každý z těchto žánrů má svůj jedinečný příběh, a to nejen ten, který je napsán na jeho stránkách, ale i ten, který se skrývá v jeho názvu. Ponořte se s radostí do světa slov!