Kdo by neznal malou, roztomilou berušku s červenými krovkami a černými tečkami? Pro mnohé z nás je symbolem štěstí a léta. Málokdo si ale uvědomuje, jak klíčovou roli hraje tento drobný brouk v ekosystému našich zahrad a proč si zaslouží naši pozornost a ochranu. Pojďme se ponořit do světa slunéček a objevit, co všechno se skrývá pod jejich lesklým krovkám.
Lidové označení „beruška' se vžilo pro celou čeleď brouků, kterým se odborně říká slunéčka. Ačkoli nejznámější je bezesporu slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), svět slunéček je mnohem pestřejší! Existují stovky druhů lišících se velikostí, barvou i počtem teček. Můžete se setkat se slunéčkem dvoutečným, čtrnáctitečným, nebo dokonce s druhy s tečkami žlutými či zcela bez nich. Zajímavostí je, že počet teček nemá nic společného se stářím berušky, jak se mnozí mylně domnívají. Je to zkrátka jen jejich druhové rozlišení.
Ať už jich má kolik chce, většina těchto drobných stvoření sdílí jedno společné poslání: ochranu rostlin. Jak to dělají?
Tou největší super-schopností, pro kterou si berušky tolik vážíme, je jejich neuvěřitelná chuť k jídlu. Dospělá beruška je doslova požehnáním pro každého zahrádkáře, neboť její jídelníček tvoří především mšice. Tyto drobné parazity, které sají šťávu z rostlin a dokážou napáchat značné škody, jsou pro berušky neodolatelnou pochoutkou. Jediná beruška dokáže za svůj život spořádat až tisíce mšic, a to už je úctyhodné číslo! Tím přispívá k udržení zdravých rostlin bez nutnosti používat chemické postřiky.
Kromě mšic si dospělá slunéčka občas dopřejí i pyl z květin, což jim dodává energii. Z tohoto důvodu je prospěšné vysazovat v zahradě různorodé kvetoucí rostliny, které beruškám poskytnou nejen úkryt, ale i doplňkovou stravu.
Život berušky je plný překvapení, zejména co se týče jejího vývoje. Mnozí zahrádkáři si neuvědomují, že největšími požíranci mšic nejsou dospělé berušky, nýbrž jejich larvy. Tyto malé dravce často mylně považujeme za škůdce. Larva berušky se totiž svému dospělému rodiči vůbec nepodobá. Je šedočerná, někdy s nádechem hnědé či modré, s ostnatými výrůstky a výraznými žlutooranžovými skvrnami. Pohybuje se na třech párech nohou a vypadá spíše jako miniaturní aligátor.
Nenechte se zmást vzhledem! Larvy slunéček jsou nesmírně užitečné a každá z nich je schopna během svého vývoje zkonzumovat stovky až tisíce mšic.
Po fázi larvy následuje kukla. I tu lze snadno zaměnit s larvou mandelinky bramborové, protože jsou si barevně podobné. Klíčový rozdíl? Kukla je pevně přichycená k podkladu (list, stonek) a nepohybuje se, zatímco larva mandelinky se aktivně pohybuje. Pokud tedy na rostlině naleznete něco, co vypadá jako podivná, nepohyblivá larva, je velká šance, že je to kukla slunéčka - a tu je třeba chránit!
V posledních letech se v České republice rozšířilo slunéčko východní neboli asijská beruška (Harmonia axyridis). Na první pohled se může zdát podobná našemu slunéčku sedmitečnému, ale často má více teček, nebo jich nemá vůbec, a její barva může variovat od oranžové po téměř černou. Její příchod je předmětem diskusí.
A co pověst o „jedovatých žlutých beruškách'? Tato pověra se často váže právě k asijským beruškám. Když se cítí ohrožené, vylučují žlutavou, nepříjemně páchnoucí tekutinu (hemolymfu), která může zanechat skvrny a u citlivých osob vyvolat alergickou reakci. Pro většinu lidí je však neškodná.
Navzdory své drobné velikosti nemají berušky mnoho přirozených nepřátel. Ptáci se jim vyhýbají, a to z dobrého důvodu. Díky svému výraznému, jasnému zbarvení dávají berušky najevo, že nejsou chutné - jde o tzv. výstražné zbarvení (aposematismus). Jejich tělní tekutiny obsahují hořké a toxické alkaloidy, které jsou pro predátory nepříjemné a mohou být i mírně jedovaté.
Kromě chemické obrany mají berušky i zajímavou obrannou strategii: předstírání smrti. Když se cítí ohrožené, přestávají se hýbat, schovají nožky a často se překlopí na záda. To je pro mnoho predátorů, kteří jsou zvyklí lovit živou kořist, signálem, že kořist není k jídlu, a berušce to často zachrání život.
Pokud toužíte po zdravé zahradě bez chemie, podpora berušek by měla být vaší prioritou. Co pro ně můžete udělat?
V zimě se berušky stahují do úkrytů, kde hibernují. Často je najdeme ve štěrbinách stromů, pod listím, ale někdy i v našich domovech, kde hledají teplé a chráněné místo. Pokud najdete berušku doma, nejlepší je ji opatrně přenést ven na chráněné místo (např. pod hromadu listí nebo do hmyzího hotelu), jakmile to počasí dovolí. V interiéru nemají přístup k potravě a přirozeným podmínkám pro hibernaci.
Berušky jsou zkrátka víc než jen roztomilý hmyz. Jsou to neocenitelní pomocníci, kteří nám pomáhají udržovat rovnováhu v přírodě a naše zahrady zdravé. Poznat jejich životní cyklus, dietní návyky a potřeby nám umožní s nimi lépe koexistovat a těžit z jejich přítomnosti. Takže až příště uvidíte berušku, vězte, že s sebou nese mnohem víc než jen štěstí - nese s sebou kousek zdravého ekosystému.